Jak přesvědčit člověka trpícího Alzheimerovou chorobou, aby se šel léčit do specializovaného centra?

Většina lidí nechce své blízké trpící Alzheimerovou chorobou umístit do specializovaného zařízení. Občas to bývá nejlepší alternativa, zvláště u pacientů trpící střední či pozdní fází onemocnění.

 

Péče o lidi ve vyšších fázích vyžaduje velký tým lidí. Potřebují pohotovostní lékaře či zdravotní 24 hodin denně. Dále potřebují mít okolo sebe sociálního pracovníka, pomocníky či kuchaře a pradleny. Pro sociální stimulaci je důležité, aby lidé s Alzheimerem měli okolo sebe jiné lidi. Zvláště když potřebují dohled 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Musí být v zabezpečeném a bezpečném prostředí.

 

Všechna tato opatření lze provést i doma, ale jedná se o práci na plný úvazek. Jsou dvě možnosti, stát se jako osoba blízká nemocnému ošetřovatelem a být mu vždy po ruce, tedy nechodit do další práce, či si najmout profesionálního pečovatele, který by pomohl udržet pacienta doma.

 

Lidé s Alzheimerem obvykle chtějí zůstat ve svých domovech. Obvykle si ale neuvědomují, že jejich zdravotní stav je takový, že by pro ně bylo nejlepší umístění ve specializovaném zařízení. Členové rodiny jsou někdy proti myšlence poslat svého blízkého do pečovatelského domu, popř. díky námitkám pacienta se rodina cítí vinná a nezbývá jim nic jiného než se o příbuzného postarat sami.

 

Rozhodnutí o umístění osoby s Alzheimerovou chorobou do pečovatelského zařízení může být mučivé. Pečovatelé však musí vzít v úvahu, že pravidelná péče zajišťuje duševní a fyzické zdraví a pohodu. Pokud jsou pečovatelé vyčerpáni nemohou být dobrými ošetřovateli.

 

Většina pacientů se odmítá jít léčit. A proto jim musíte nastínit, že je to to nejlepší pro jejich zdraví a pohodu. Pokud nemůžete pacienta přesvědčit, požádejte jiného člena domácnosti či lékaře nebo právníka dané osoby, aby s nimi promluvili. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou většinou dají na rady jiných osob, než na rady od primárního ošetřovatele.

 

Můžete zkusit tzv. „SOUCITNÝ PODVOD“, kdy pacientovi řeknete, že léčbu vyzkouší pouze na jeden týden, poté to prodloužíte na dva týdny, tři týdny a později si možná uvědomí, že tam zůstanou na plný  úvazek. Ve vyšších stádiích mohou pacienti zapomenout, že se měli vrátit domů, či si nemusí být vědomi, že nejsou doma.

 

Dalším způsobem může být, že pacientovi řeknete, že jdete do centra za někým na návštěvu. Při odchodu své blízké neberte s sebou. Budete cítit strašné provinění, ale určitě se přizpůsobí jak pacient, tak vy.

 

Pokud tyto návrhy nefungují a máte plnou moc. Můžete požádat o pomoc orgány zabývajícími se trestním řízením. Tuto možnost využijte až jako poslední. Využívá se u lidí s nejtěžším stupněm.

 

Pokud nemáte plnou moc, můžete zažádat u soudu o jmenování na opatrovníka dané osoby. Pak už můžete rozhodnout vy kde bude pacient žít.

 

Poslední dvě možnosti využívejte až v poslední řadě, kdy s vámi pacient nespolupracuje a je nebezpečný jak pro sebe, tak i pro své okolí.